Abeceda štěstí

Chcete být ve svém životě zde na Zemi šťastní? Jistě že ano. A jste? Možná řeknete "někdy ano, ale častěji spíše ne". Co svět světem stojí, člověk usiluje o štěstí. Je to však pravda jen částečně. Řada z nás lidí o štěstí neusiluje, tedy ne ve skutečnosti. Navenek jistě štěstí chtějí a třeba o i něm hovoří, avšak výsledek jejich tvorby je jiný, mnohdy i opačný. Proč?

Protože každý z nás máme mnoho úrovní, mnoho vrstev, ze kterých jsme utkáni. Plně vědomí, tedy vědomě tvořiví, jsme však jen v některých, přesněji postupně se učíme si své jemnější vrstvy uvědomovat, ovládat, řídit. Existence člověka je dočasná, slouží k rozvoji a vývoji jemnějších článků naší rozsáhlé bytosti. Je však důležitá a je možné v ní žít více vědomě, tvořivěji, šťastněji.

Vnější tedy fyzické okolí každého z nás je důsledkem vnitřní práce na sobě, důsledkem energií a vibrací, které vytváříme svými záměry, svým myšlením a emocemi. Abychom měli svůj život více pod kontrolou, což je vývojovým cílem lidské bytosti, je třeba nejprve prožitím odhalit své niterné vibrace, které předurčují naše pozemské osudy. Jsme vyzýváni, abychom si všímali vlastního vkladu k tomu, co se nám časem vrací jako prožitky, setkání, vztahy.

Základem tvorby bytosti zvané člověk je postup zevnitř směrem ven. Nikdy naopak. Pokus docílit své štěstí zevní prací je oním biblickým " ... v potu tváře Zemi dobývati budeš". Zevní práce bez vědomého poznání vnitřních souvislostí je skutečným násilím. Každá fyzicky pevná forma vychází nejprve z myšlenky, záměru, poté emoce, očekávání a teprve nakonec by měla být naší Duchem zevnitř inspirovaná akce. Takové žití je vědomé, tvoří nejprve v Duchu a sleduje bděle vnitřní pohnutku k utrhnutí si plodu své vnitřní práce.

Postup tvorby šťastného života zevnitř směrem ven se postupně učíme. Naši rodiče a vychovatelé nám dali v tomto směru dobrý vítr do plachet jen zčásti. To proto, že pouze a jedině naše vyšší Já (nefyzický Zdroj) zná skutečné záměry pro náš život. Nejdůležitější vlastností, kterou stoj za to neustále rozvíjet, je bdělost. Bdělost k souvislostem mezi příčinou (myšlenkou, emocí, přáním, očekáváním) a následkem (fyzickou realizací, splněním). Mezi příčinou, která je nefyzická a souvisí s našimi jemnějšími těly, a následkem je vždy určitý časový rozdíl, časové zpoždění. Během něj pracuje Vesmír na realizaci naší objednávky. Po tuto dobu jsme vyzýváni, abychom neměli protichůdné vibrace, ideálně bychom na celou věc buďto zapomněli anebo ji jemně podporovali vibracemi souladu, těšení se, očekávání, avšak bez tlaku. Přílišný tlak vede k zablokování procesu tvorby, neboť je odporující (rezistivní) silou. Je to ona víra, tedy důvěra v tvořivé síly Vesmíru, která nám umožní na stvoření si našeho záměru počkat. Asi jako moudrý sadař, starající se o budoucí úrodu. Musel zasít (zasadit), zalévat, ošetřovat, ale hlavně důvěřovat v tvořivý proces přírody. My sejeme myšlením (zejména opakovaným), emocemi, přesvědčením a očekáváním.

Popsaný způsob tvorby forem a osudů je v plánu vývoje každého z nás. Máme však na této cestě řadu rafinovaných překážek nebo objížděk, které jsme si po většinu vytvořili my sami. Jaké to jsou překážky? Především v dětství okoukané a hluboce vštípené modely života. Jako děti jsme byli velmi vnímavými a naladěnými na lidi a věci okolo nás. Naši nejbližší a jejich styl života včetně jejich emocí a vibrací jsme přejímali často bez výhrad jako fakta. Tím jsme si do tvořivé půdy podvědomí seli opakovaně budoucí úrodu fyzických forem a vztahů. Jak uvnitř (nás), tak navenek (kolem nás). Hluboce zakořeněná přesvědčení neomylně přitahují do našeho okolí podobně vibrující lidi a prožitky (vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá). Naše životní cesta znamená postupně rozpoznávat již nevyhovující formy a vztahy a prací na sobě samém své okolí ladit k větší radosti a naplnění. To je skutečná práce na vinici Páně. Je to kultivace našeho nitra. Je to rozpoznávání nevhodných a temných podvědomých nábojů (vzorců, přesvědčení) a jejich nahrazování novými, světlými, krásnými. A ruku v ruce s tím se nám promění o fyzické prostředí, naše vztahy a pocity ze života. Bez nové setby se však nestane nic, přesněji bude se dít stále dokola to samé v různých obměnách.

Vlastní svobodná vůle člověka je dosud málo rozvíjeným naším pilířem. Jak často vidím lidičky zaseknuté v nevyhovujících vztazích a energiích, se kterými nechtějí nic udělat. Podvědomé strachy a úzkosti zde sehrávají klíčovou roli. Jsou často přejaté od původní rodiny a rodu jako červeně se táhnoucí nic rodových kolektivních vibrací.

My všichni tvoříme myšlením, emocemi a nakonec fyzickou akcí. Každý máme určité vlastní dispozice k této vědomé tvorbě. Nemáme-li však ve svém životě vlastní Duchem inspirované záměry, budeme pod vlivem jiných lidí a jejich záměrů. Cílem je napojit se na vlastní vyšší Já srdcem, své záměry a touhy cítit, jejich směrem se vydat a na cestě je radostně sdílet, naplňovat, objevovat nové a tím růst. Starý plevel minulé setby se občas ještě přihlásí různými strachy, pochybnostmi a obavami. Mít záměr znamená tvořit. A je-li to záměr ze srdce, je radostí a naplněním pro nás a požehnáním pro okolí.

Další vlastností, kterou budeme postupně vyvíjet, je odvaha. Odvaha podívat se na své stíny, odvaha objevit ve svém srdci své záměry a přání a odvaha vydat se po krcích jejich směrem. To je naše duchovní cesta po Zemi. Je to jediná cesta, kterou stojí za to jít. Je to vítr do plachet naší pozemské osobnosti, která bez tohoto větru je zmítána na místě a žije nenaplňující život plný strachů a vnucených povinností.

Velmi vhodnou vlastností je soucit a takt. Nepřišli jsme s nikým bojovat ani nikoho přesvědčovat, ale jen a pouze jít s bdělostí a odvahou po své cestě. Jen si vzpomeňme na naše krásné české pohádky, které nám do našeho nitra sejí kladné archetypy již v dětství. Jsou to velmi krásné sugesce do podvědomí, kde se vytvářejí překrásné formy lásky, odvahy, pevnosti charakteru a tím naplnění života. Když k tomu přidáme vlastnost rozlišování vibrací, tedy odhalení vzestupných či sestupných proudů, máme spolehlivé značky na naší turistické cestě po Zemi.

Jaké že vlastnosti potřebujeme odhalit, rozvíjet a tříbit si? Přeci bdělost, odvahu, soucit a takt a rozlišování. Největšími výzvami pro nás jsou naši nejbližší lidé. Ti nám ukazují naše stíny, ale také se často snaží nepustit nás na naši originální cestu. Člověk má osobnost a Ducha. Stává se, že někdy převažuje osobnost se všemi jejími zděděnými náboji a vzorci. Člověk probouzející své vyšší Já dokáže tyto procesy odhalit a řídit složitý aparát našich těl směrem duchovním. Jen tak budeme šťastni. Jen tak si budeme vědomi, kam jdeme. Bude to však znamenat stát se pevnými, jasnými a konzistentními. Neodolat pokušení sloužit člověku, ale jeho Duchu.

Každý den sledujme bděle, jaké vibrace, myšlenky a emoce se nám od koho nabízejí. A snažme se rozlišit, zda jsou pro nás přínosem, či ne. A pokud ne, stůjme pevně jako dub a řekněme taktně ale pevně své NE. Je to naše věrnost sobě samým, svému srdci. Jen tak budou lidé věrni také nám. Neboť jak uvnitř nás, tak navenek k nám.